Řešili jsme podobné, když byly synovi 2 roky. Manžel je o 9 let starší než já, tehdy mu bylo 40, má dceru z předchozího manželství, tenkrát 15tiletou. Ze začátku vztahu jsme se dohodli, že si pořídíme 2 děti - já jsem chtěla, manžel nebyl proti. Zhruba v té době, když byly synovi 2 u nás asi půl roku dcera bydlela, vlezla na ni těžká puberta, synek měl k tomu silně vztekací období. To asi mělo vliv, že si to manžel rozmyslel, prostě už další dítě nechtěl. Nesla jsem to těžce, i jsem ho prosila, ať si vezme pár měsíců na rozmyšlenou. Souhlasil, nicméně názor nezměnil.

Já jsem si to srovnala tak, že vynucovat si dítě jen proto, že já ho chci, je sobecké. Navíc co když se dítě třeba nenarodí úplně zdravý nebo bude uřvaný jako synek, zkrátka co když bude potřebovat víc péče - nevěřím, že by se na něj manžel díval stejně jako na syna. Nechtěla jsem riskovat naši rodinu kvůli svému přání. časem jsem ses tím srovnala, musím říct, že synek je opravdu živé dítě, dost mě vytěžuje a během období vzdoru mě touha po dalším dítěti zcela opustila - při představě, že by se narodil zase takový řvoun a nespavec .