Můj nejstarší syn je podobný, děti pozoroval, ale nezapojoval se, nemá rád hluk, sám je hodně tichý, takže přestože není jedináček, bylo to podobné.
Do školky začal chodit ve 4 letech, kamaráda si tam nikdy nenašel, když byl ve třídě větší hluk, sedl si někam do koutka a zakryl si uši.
Ve škole první dva roky v pohodě dál přežíval tímto způsobem, je chytrý, učitelka ho měla ráda, seděl ve druhé lavici a byl spokojený, kamarády neměl, těšil se domů za bráchama.
Ve třetí třídě dostali jinou učitelku, a začal problém, náš introvert si s ní nesedl.
Nakonec jsme (sice původně z jinýho důvodu) šli do PPP, změnili jsme školu, byl ve škole pro nadané děti, kde bylo málo dětí ve třídě, najednou měl i kamarády.
Od září jde na 8letý gympl a těší se tam, nikdy kolem sebe nebude mít tlupu kamarádů, ale třeba si tam jednoho nebo dva najde, s kterýma si popovícá tom, co právě čte nebo staví z lega, třeba v lepším případě spolu pojedou někam i na kole.

Introverta nepředěláš :)

Mladší je na tom podobně, kamarády ve školce nikdy neměl, měl jiné zájmy než ostatní děti ve třídě, od druhé třídy je ve třídě pro nadané a tam má zvláštní postavení - sice asi nemá žádného kamaráda takového, jak kamarádství vnímám třeba já nebo jak to i vidím u ostatních dětí, má spolužáka, kterýho nemusí, ale ty ostatní má doceal rád, i toho jednoho nakonec respektuje, že umí být i fajn kluk, a má dokonce jednoho spolužáka, který je kamarád, jen si nejsem jistá, jestli to ví i ten spolužák :)))
ale i tento stav nebylo snadný dosáhnout, hlavně podíl na tom má učitelka, která se fakt snažila dva roky ho vtáhnout do kolektivu
a to není tak těžký introvert jako starší syn.

Nejmladší vběhne mezi neznámý děti a hned má plno kmaarádů. Je prostě jiný :)