Dětem jsme domů koupili hru blechy. Syn, tehdy tak tříletý, vždy k někomu znenadání přistoupil (na chodníku, v metru, kdekoli), vážně se mu zadíval do očí a pravil: "Víš, my máme doma blechy!" a dál to nerozvíjel. A já to hned zachraňovala - takový ty barevný plastový, tu hru, chápete? No, někteří se tvářili, že mi moc nevěří.
U popelnice jsem našla funkční boby. Za pár dní si je dcerka vzala do školky a hned při vstupu do přeplněné šatny zahlaholila: "Heč, my máme nový boby!" Pozornost všech se upřela naším směrem a zraky rodičů se zabodly do pekáčku, který se u nás už dobrých dvacet let nevyrábí ani neprodává. A dcerka pokračovala: "Maminka je našla u popelnice!"