Navazuji na předchozí diskuzi Mí rodiče se nezajímají o mé děti. Nemůžu uvěřit vlastním očím, kolik sobectví z příspěvků z té diskuze čiší. Ne u všech, abych nekřivdila, najdou se i rozumné názory.
Ano, jsem babička a podle některých z vás zřejmě babička nehlídací a sobecká.
Je mi přes 40, nejstarší dcera má rodinu a nejmladší dítě mám v předškolním věku. Bylo to ode mne sobecké pořídit si na stará kolena mimino? Přece jsem měla stát v pozoru a těšit se na vnoučata, že?
Pracuji, chodím z práce kolem 18 hodiny, starám se o nejmladší, o manžela, o domácnost a světe div se, mám spoustu koníčků, sportuji, pravidelně plavu, jezdíme na kole,lyžujeme, máme partu kamarádů, jezdíme na hory, pod stany. Mám se všeho vzát a starat se o vnouče?
Jsem k dispozici kdykoli je to nutné tj. v případě nemoci, návštěva lékaře, úřadu, práce, když si mladí chtějí zajít do divadla, pohlídám ráda, ale ráda prcka vracím, na víkendy si ho neberu, zatím ne, určitě až bude větší, ale teď mi na to nezbývá energie a nemám na to ani čas a prostě je to tak, že chci žít jinak, pro sebe.
Je tu někdo,kdo tohle chápe? Nebo jste si pořídili děti s myšlenkou, že se postarají prarodiče? Kdo je potom ale sobecký?
Jsme ráda, že moje dcera není taková jako některé nicky tady, úplně mi z toho mrazí.