O plnění jejich povinností (typu odchod do školy nebo úklid pokoje) děti neprosim.

Mě taky nikdo neprosí, abych ráno došla do práce, abych vytřela podlahu apod.

Člověk vědomej si svý odpovědnosti dělá věci proto, že jsou potřeba, ne proto, aby uspokojil někoho, kdo ho o ně prosí.

Poprosim, když od nich chci něco, co není pravidelná povinnost a potřebuju to v podstatě hned (Kluci, mohli byste prosím srovnat boty a zamést chodbu? Já zatim douklidim kuchyň a budem mít všechno hotovo. NEBO Moh by prosím někdo nakrmit slepice? Já nestíhám...) To, že máme slepice, je moje volba. Když jde o morče, který chtěli kluci, tak jen hlásim: Morče nemá nic k jídlu. (Nebo taky jen: Morče...)