Oggová to je případ od případu, mne měla dcera pro jen sebe x let, syn se narodil, když jí bylo 9. Sice v té době do partnerstí, ale to trvalo krátce. Dneska je dcera dospělá, synovi je 11, děti se mají vážně hodně rády , možná až neuvěřitelně ( mají navíc oba od druhých rodičů další sourozence). Věřím tomu, že pokud se nestane nic zásadního, že spolu budou zadobře i později. Já mám bratra, kdy jsme měli normální dětství a rodinu a sice se k sobě chováme slušně, ale vztah jako takový spolu nemáme skoro žádný, až jednou nebudou rodiče, pochybuji, že se budeme vídat.

K Marice - syn má otce sportovce tělem i duší, se synem se normálně vídají. Syn je naprostý antisportovec, takž ani to, že syn nehraje fotbal a apsol nemusíš přisuzovat tomu, že to nevidí u otce.

Zakladatelo někdo tě označí za sobce, ale v tvých botách nikdo chodit nebude. za sebe opakuji, že jsem šťastná, že děti jsou dvě, fakt je to jiné, než když je jedno. Jistě, někdo má jedináčka z nutnosti nebo z rozhodnutí a je spokojený nebo smířený, ale když bys mohla mít dvě děti? Život je dar.