Stálo. Jenže když je ti 36 a vzhledem k tomu, co se tak zhruba nabízí, tak musíš mít kliku z hýždí,abys tu jehlu v kupce sena našla. Nebo hodně slevit a to už nemusí být lepší,než být na to sám.
Znám jednu dvojici, jejich dítě je dneska už téměř dospělé - a neuvádímto jako příklad následováníhodného stylu rodinného života - která se rozmnožila tak, že matka porodila, otec přiznal otcovství a platí alimenty, ale nikdy společne nežili a on k nimobčas chodí na návštěvy. Občas je třeba jednou za dva týdny na odpoledne, ale taky třeba jednou za čtvrt roku, když zrovna cestuje nebo má tvůrčí období a "koncentruje se". Zřejmě by asi byl ochotný se angažovat, kdyby se něco stalo, to se ale nestalo. Dítě svého tatínka zná, co mu dal tatínek za vzor, to je diskutabilní. Ale nevyvinulo se ani neuroticky ani k sociální patologii. Rodičůmto zřejmě vždycky vyhovovalo.
Jenže tohle je muž, který je alespoň trochu ochotný vnímatvlastní dítě jako vlastní.