Tak mě třeba bylo líto, že jsem nesměla k rodičům skoro vůbec, protože tam byl bratr s dětma věčně nemocnýma (na návštěvě) a já tam s miminem nemohla, protože ještě ke všemu měl něco s játry a já nechtěla, aby byl nemocný. To mi bylo bylo líto hodně dlouho. Jinak mi je líto vždycky, když děti někde nechtějí (stačí když o tom čtu) ať je to hospoda, tramvaj, autobus, letadlo, ulice, obchod .... Před jedenácti lety jsem si na to musela zvykat. Vůbec mě to nenapadlo.