Považuji den, kdy jsme si pořídili psa, za nejhezčí ve svém životě. Včera oslavil své dvanácté narozeniny a doufám, že ještě pár let s námi pobude. Je to starost, občas je potřeba trochu improvizace, ale to, co mi ten pes dá, všechno toto předčí stokrát. Mé dítě by se zvířetem to, co bylo popsáno v minulém příspěvku, neudělalo a kdybych po něm něco takového chtěla, volal by o pomoc, protože by mu bylo jasné, že jsem se zbláznila. Co to dává dětem za příklad? Už se mi nehodíš, tak ven s tebou? Příště to provedou se starou babičkou?