většinou se nenamahám reagovat, pouze když je chyba důležitá, např. u cizího jména. sama píšu ručně skoro bez chyb, v klávesnici mi to tam bohužel padá jak zralý maliny. nejsem si vždy jistá čárkama ve větách. šidím velká písmena, momentálně datluju jen jednou rukou...

ale když chyba posune význam někam jinam či to vyzní dvojsmyslně, s chutí se zasměju. ftipný úmyslný chyby mi nepřijdou ftipný vůbec, stejně jako petrovo motorka. přijde mi, že shodu podnětu s přísudkem neuní tak čtvrtina národa včetně mého muže, prostě na to kašle, diagnózu nemá.

v diskuzích a psacím tlachání, smskách, atd. je mi to šumák, ale když je někdo dis a píše nějakej důležitej text, měl by si to po sobě přečíst a zamyslet se, použít korektor jazyka, dát to přečíst kolegovi, atd. a ne se vymlouvat, jako jsem zažila na webu u nejmenované psycholožky "no a co, já jsem dis, takže já můžu mít 2 chyby v každý větě (má titul a nezná korektor ve wordu?"

já mám taky trable s číslama, ale vždy si to musim několikrát uvědomit a překontrolovat, abych třeba neposlala prachy z účtu někam jinam, nepřišla pozdě na schůzku. tam by taky nikoho nezajímalo, že neumim čísla, hodiny...