U nás to bylo taky tak že když jsme si na rovinu promluvili tak to bylo lepší, já taky přítele někdy seřvala, že už prostě nemůžu že mu někdy závidim ze on muze delat svoje konicky a ja nemuzu zatim nic nez prestanu kojit a mimco bude na hlidani, a rekla jsem mu i ze si nekdy pripadam jak naka sluzka a jen hlidacka mimca, atd kdyz to na me jednou padlo proste byla italska domacnost, a on to pochopil a byla to hned vetsi pohoda. proste kdyby bylo na nem taky by furt lital a svym konickem to i driv, ale to byla pohoda to sem mohla mit svoje zaliby nekam vypadnout a tak ono neco jinyho je kdyz je pryc a ja muzu mit taky zabavu nez kdyz je pryc uziva si a ja s mimcem co mi zrovna rve protoze mu rostou zuby a tak, takze to pak na cloveka pada to je jasny. Hold dulezity je o tom mluvit, asi ne skuhrat furt to by se z toho zblaznil, ale kdyz se to jasne vymezi na zacatku tak on proste pak i pomáhá a vi ze jsme na rovine ze ja tu dovolenou opravdu nemam, a nejsem na tom lip nez on .....