Tak pokud jde třeba o poruchy dyslexie, dysgrafie apod., tak to je problém především pro ty, které je mají. Pokud jde o třetinu třídy, může být úprava způsobu výuky, ke které by to mohlo vést (vstřícnější vzhledem k těmto poruchám), přínosná pro všechny. Pokud k žádné úpravě nedojde, bude mít tato třetina dětí nejspíš problémy a bude to řešit nějakým doučováním.

Pokud jde o poruchy chování a pozornosti (ADD, ADHD, hyperaktivita), které možná do těch poruch učení zahrnuješ, bude to nejspíš problém pro všechny. Ale opět, vzhledem k tomu, že jde o třetinu třídy, mohla by pomoct úprava způsobu výuky, které v takovou chvíli pomáhají a v konečném důsledku by to mohlo pomoci všem...

Jde o to, jak se k tomu postaví jednotlivé učitelky.

Jde o to, že jakákoliv porucha je handicap pro ty, kteří jí trpí. Menší počet dětí ve třídě je potom pro ně výhodou v tom, že vyučující má více času na jednotlivé žáky. Na drhém stupni už by ale žák měl umět s poruchou pracovat, měl by mít určité návyky, případně vybudované určité kompenzace, takže i když mu ani nadále učení nejde samo, mě by si s tím umět poradit, případně by mu mělo pomoci doučování (přímo ve škole, od svého vyučujícího, prostě hodina navíc).

Mnohem horší vliv na výsledky procesu učení mají žáci, kteří o učení prostě nemají zájem. A těch bývá ve většině tříd na druhém stupni mnohem, mnohem víc .