Troufám si tvrdit, že ani ten počet není rozhodující.

Učila jsem ve třídě s 28 dětmi a většina hodin byla naprosto pohodová, i když mezi nimi byly děti od "malých géniů" po ty "hodně slabé, nepropadající jen proto, že to nelze víckrát na jednom stupni"....Z této třídy se jeden hoch dostal i na prestižní gymnázium (soukromé, nějaké hodně extra v tomto kraji), na které získal studijní stipendium, takže pravděpodobně přítomností těch slabých (nebo s poruchama, já nevím, pro můj předmět neměly jejich diagnózy význam, takže jsem je neznala) nijak neutrpěl.

Učila jsem třídu o dvanácti dětech a bylo to peklo jen kvůli jednomu hochovi, který neměl z dmova žádné mantinely, byl utvrzovaný v tom, že je za všech okolností chudinka a každý rok měnil školu.