Ještě dodám - leží mi to v hlavě - já chápu, Pawlo, že máš blbý zkušenosti. Ale není asi dobrý mít tenhle - promiň, ale nenapadá mě civilní slovo, tak použiju příměr z oboru - paranoidní přístup, že všichni, kdo se o mně něco dozvěděli, jsou zlí a použijou to proti mně.
Z mého pohledu, já chci vědět o tom, pokud je ve třídě někdo postiženej, handicapovanej, mimo jiné i proto, abych svoje nány mohla přidržet k tomu, ať se k němu chovaj slušně. Tebe něco takového vůbec nenapadne...
Nicméně nelze se tvářit, že ty děti budem integrovat a jako by se nestalo, nikdo si nevšimne, nikdo do neuvidí, vlastně jako by ani ten svůj deficit, kterej kompenzujem, neměly, zavřem oči a nebude tam. On tam je. A pokud vede k tomu, že - vymyslím si - bude mít dítě asistentku ve třídě, že bude mít jinej systém zkoušení, hodnocení, že bude mít jiný pomůcky, že mu projde něco, co by u jiného bylo důvodem ke kázeňskému postihu - pak je prostě v pořádku, že děti, a potažmo rodiče těch spolužáků, vědí, že to má nějakej smysluplnej důvod.
Já o integrovaným klukovi ve třídě dcery samozřejmě od první třídy vím. Nemám ponětí, co mu je, dcera ho naprosto neřeší, bere ho jakej je, pokud se zeptám, tak mi řekne, s čím má problém - ale nemám potřebu se ptát; ale není řešením se tvářit, že ten chlapeček s asistentkou je na tom lautr stejně jako ostatní. Protože to není pravda.