Milado,

ale ono je to opravdu nepřípustné. Ta diagnóza není příčinou problému. Příčinou problému je nezvládnutí organizace práce od učitelky.
Pokud tys cítila jako problém, že tvé dítě při hodině "spí", mohla ti argumentovat, že má ve skupině velké procento žáků slabších (ale proč hned zdůrazňovat, že jde třeba o dyslektiky?), ale v zásadě to je úplně jedno, protože ona měla najít způsob, ja tvého syna aktivizovat. To je právě ten problém, že většina lidí (učitelů i rodičů) je fixovaná na fakt, že všichni musí ve stejnou chvíli dělat totéž.

Každopádně ale ani v tom tvém případě nedošlo k tomu, že by učitelka na rodičáku na začátku roku prohlásila, že má skupinu plnou dětí s SPU a že kvůli tomu očekává problémy.

Tohle je podle mě to, co Pawlle vadí nejvíc. Že prostě samotný fakt, že ve třídě někdo s SPU je (což je v současné době něco, co lze předpokládat, očekávat, diagnostikovaných SPU je čím dál více), znamená, že nastane nějaký problém pro ostatní.

Pokud by mohl nastat nějaký problém pro dotyčného, je na posouzení rodičů, kolik toho budou chtít osobně nebo prostřednictvím učitelky sdělit. Bez jejich souhlasu ale učitelka nesmí sdělit ani název diagnózy a to ani v případě, že by to mohlo případným problémům předejít.

A další informací, kterou se snaží Pawlla dlouhodobě sdělit, je, že rodiče dětí s SPU jsou většinou svéprávní a natolik inteligentní, že dokáží odhadnout, co je a co není nutné sdělovat, takže když by to mohlo něčemu pomoci, nemají důvod cokoliv tajit. Opět vezmu jako příklad autistu. Není třeba, aby učitelka všem rodičům řekla, že ve třídě je autista, protože každý si pod tím pojmem představí jiné projevy, případně nic. Samotný fakt, že ve třídě bude autista nemusí znamenat vůbec nic, takže tato informace je naprosto irelevantní. A ostatním rodičům do toho nic není, dokud se jejich dítě nedostane do problémů. Stejně jako jim nic není do toho, že některé dítě je z hodně špatných sociálních problémů (což je častá příčina ztrácení peněz nebo svačin, ale rozhodně ne pravidlo a rozhodně to nedělají jen děti ze sociálně slabých rodin). Jo, dalo by se krádežím jídla předejít tím, že děti dotyčnému dítěti vždy něco ze svého nabídnou nebo že se rodiče složí na zaplacení obědů, případně i těch svačin......jak šlechetné....ale jak ponižující...toto je přípustné, až když skutečně ke krádežím dochází a dotyčný to akceptuje jako řešení svého problému, ale rozhodně je to nepřípustné jako prevence i kdyby to bylo myšleno sebelépe.
Takže jako sociálně slabému nepomůže, když o něm dopředu budou ostatní vědět, není to k ničemu ani tomu autistovi. A stejně tak to nepomůže dyslektikům. A nepomůže to ani ostatním, protože nemohou pomoci dyslektikovi, autistovi ani "socce" jejich problémy vyřešit tím, že se k nim z toho nebo onoho důvodu budou chovat jinak.

Ostatně, on ten zájem o ty ostatní opravdu nikdy není o tom "řekněte, co mu je, ať mu mohu pomoci (jak píšu a píše i Pawlla jinými slovy, cizí rodiče dotyčnému nemají jak pomoci)", ale "řekněte, co mu je, ať si mohu domyslet, co strašného může potkat mé dítě, když s ním bude ve třídě"....

Takže nejde o to informace za každou cenu tajit, ale sdělovat infromace relevantní, těm, kterých se to týká, vhodnou formou, ve vhodnou chvíli, a neurčovat dopředu příčinu problémů, které ani nemusí nastat.