Carlin, přesně chápu tvé pocity. Já první návštěvu RHB lékařky obrečela jen z důvodu, jak tam byly slyšet miminka za dveřmi...
Cvičili jsme poctivě do osmi měsíců, dál jsme to už nedali, už jsem malého nepřeprala. My tedy kvůli zkrácenému svalu na krku (měl šikmo hlavičku). Hodně se tím spravil.
Já cvičení vždy s ním prozpívala a propovídala, kontaktovala jsem ho očima a vykládala mu a musím říct, že si na to zvykl a plakat přestal. Pak už to bral jako pravidelné povydání si se mnou a bylo to v pohodě. Když se dívám na videa, jak cvičíme a je v pohodě, jsem moc ráda. Pouze a vždy řval, když jsme cvičili (jednou měsíčně) na rehabilitaci a to s ním cvičila cvičitelka (mlčela). Nesnášel cvik na bříšku s přetočením hlavičky na opačnou stranu. Ale doma jsem ho vždy u toho zabavila mluvením.
Tobě nezávidím tu "nepodporu" ze strany tvého muže.
Řeknu ti jedno - kamarádce doporučili cvičení pro dceru pouze z toho důvodu, že se protáčela do luku. Kamarádka cvičení bojkotovala a pouze chodila na jednoměsíční cvičení na RHB. A vždy slyšela větu: "Téda, to jsou krásné pokroky, je vidět, že maminka poctivě cvičí...." No, pak si vyber.
Přeji správné rozhodnutí, a pokud máš možnosti na výběr (větší město), tak ať se daří.