myslím, že pokud má problémy takové malé a ustupující, zacvičíte párkrát, pár týdnů a bude vyřešeno.
Já jsem taky trpěla, když nejmladší brečela při vojtovce, ale já jsem nechtěla mít třeba nechodící dítě (což hrozilo) jen proto, že nás budu litovat, takže jsme to vydržely obě a vyplatilo se to. A většího mazla doma nemám, zároveň je ale sebevědomá a samostatná. Byla malinká, nepamatuje si, jak jsme spolu bojovaly, ale asi v ní zůstalo víc toho sepětí, strávila jsem péčí o ni víc času, než o ostatní.
Pomohlo mi taky, když mi rehabilitační sestra ukázala ty tlaky a polohy přímo na mně, nebolelo to.