Úplně chápu to dilema, řešila jsem to samý.
Syn měl diagnostikovanou hypotonii a pomalejší vývoj. Asi 2 měsíce jsme od jeho cca 7 měsíce cvičili vcelku poctivě 4x denně, naštěstí to synovi až tak nevadilo a u jednoho cviku se i smál, tak jsem to možná i cvičila špatně
Pak už jsem to ale docela flákala a nkdy před rokem věku jsme toho nechali, začal obcházet nábytek. Neuroložka chtěla pořád cvičit, mně se to nezdálo, zašla jsem za jiným neurologem a ten neshledal pro cvičení důvod.
Takže bych si to ověřila klidně u neurologa a i u další rehabky. Pro opravdu nemocné děti je to dobrá věc, ale podle mě se to dnes přehání a cvičí i děti spíš preventivně a nebo pro jistotu. A jak se jednou dostaneš do spárů lékařů, už tě jen tak nepustí a je to i pochopitelné, bojí se zanedbání.

Pokud by byla možnost jiného cvičení v tvém případě, třeba Bobath, cvičení na míči, plavání, spíš bych volila to a nechala dítě pravidelně kontrolovat neurologem.