- "Jestli to bylo zbytečný, nevím. Druhý život nemáme, abych to porovnala, jak by na tom malý byl bez cvičení. "

přesně tak, nicméně efekt reflexních metodik fysioterapie lze dobře srovnat jinými způsoby a je z ních naprosto jasně zřejmé, že jde o velmi účinnou metodu fysioterapie u poruch hybnosti

- "Takže bych spíš šla pro revizní názor,"

to je samozřejmě možné, zkušená rehabilitační sestr, zabývající se hybnými poruchami malých dětí, dokáže velmi dobře detekovat poruchy kinesiologického a psychomotorického vývoje. Zlomenina klíčku sama o sobě nezanechává žádné poruchy hybnosti a pokud jsou, pak ne z ¨té zlomeniny, kdežto buď z přidružených poranění nmebo zcela bez souvislosti. Preadilekce polohy hlavičky může být bezvýznamnou věcí spontánně ustupující, nebo organicky podmíněnou věcí, kterou je třeba řešit, zdánlivě drobné oidchylky (např. zmíněné pěstičky - zde jde i o držení palce) nemají význam samy o sobě, ale jsou znamením, že vývoj neprobíhá správným směrem a dá se mnohdy i odhadnout kam směřuje. A nejde ani tak o to, že dítko bude či nebude mít později vadné držení těla, kdežto právě o to, že je pádný předpoklad rozvoje hybné poruchy A protože efekt fysioterapie je tím větší, čím dříve se s ní začne, je otálení se zahájením spojeno s risikem následné nutnosti dlouhodobější fysioterapie s nižší nadějí na efekt. Není pravda, že fysioterapii dle Vojty má každé třetí dítě, není to ani každé desáté a z nich většina cvičí poměrně krátce, končí už zvládnutím reflexího plazení či úpzději lezení. Krom vlastní terapie nabízí metoda i diagnostické prvky.

Hodnocení kinesiologického a psychomotorického vývoje není až tak snadné, aby ho mohl lak seriosně provádět a z toho pak určit, zda dítko to či ono potřebuje nebo ne. Jistě to může vyjít a vše ude OK, na druhé straně je tu risiko rozvoje výraznější hybné poruchy, která se pak zvládá obtížně, dílem nebo vůbec. A pak už chytrých rad a názorů není po ruce příliš a odpovědnost předchozích radílků nikde. Obecný trend zpochybňovat jakoukoli péči od diagnostiky po terapii je zřejmý a řekl bych, že pokud si o sobě na základě sousedských rad rozhodue dospělý člověk, jeho věc, kdežto pro to děcko by bylo moudřejší dbát rad a doporučení odborných.