Kili, já se nechci stavět svojí intuicí proti letům výzkumu. Ani nepopírám přínos Vojtovy metody.
Jen si myslím, že je možná v některých případech užívána zbytečně. A to si myslím i o případu mojí dcery. nechci se na to vybodnout a nechat to být. Určitě bych chtěla konzultovat její vývoj dál a třeba cvičit nějaké méně násilné cviky.

A to, že já sama mám pocit, že jí tím ubližuju, určitě není pro psychiku mojí i její dobře. A já ho mám. Neumím se ho zbavit. Mám teda vyhledat nejdřív psychoterapeuta? A fakt, že manžel po mě chce slib, že tohle jí dělat nebudu... Mám to dělat tajně a manželovi lhát? Nebo se máme denně hádat?

Prostě, není to tak jednoduché, jak si asi myslíte. Po nocích se malá hodně budí, první tři měsíce řživota v zásadě probrečela, k tomu musím fungovat s dvěma staršíma dětma. Prvňáček má Aspergera je to hodně náročný. Leckdy mě napadne, že jsem to třetí dítě asi neměla mít a hned bych si za tu myšlenku nafackovala. Nedokážu si říct ...léta výzkumu a tvrdé práce ... cvičit. je to složitější.