Příklad mojí ségry, narozena před 30 lety, o měsíc dříve. V inkubátoru, problémy atd. Nikdo s ní necvičil ani ji nijak nestimuloval. Mezi námi byl rozdíl 15 měsíců (dodnes se divím jak to mamka přežila), bez pomoci rodiny, táta na vojně.

Ségra má diagnostikovanou skoliozu jako já (plně vyvinutá, naprosto standardní vývoj). Ale narozdíl od zbytku rodiny jí NIKDY nebolely záda, nepřeleží si krk (znáte to jak se pak člověk nemůže 3 dny otočit), a to celý den sedí u PC, necvičí, na životosprávu nedbá (narozdíl od zbytku rodiny, kdy dbáme, kondičně cvičíme abychom nebyli tlustí a líní a neměli problémy s páteří). A NIC jí nebolí!

Takže vyvozovat jednoznačné závěry, že ti kteří cvičili (a učili se ty cviky v podstatě na svém miminku....jako nechápu!, u masáží pro dospělé se řve, že neodboný domácí příslušník rodiny může nenávratně poškodit a u miminek měkoučkých najednou je to ok, když to dělá vystresovaná neohrabná maminka bez lékařských znalostí těla, roků praxe a pořádého ukázání....????) ti jsou super zdraví a s těma s kterýma se necvičilo ti budou mít korzety, křivá záda, bolesti? Vždyť je to směšné, když se nad tím člověk zamyslí.

Spíš bych byla teda radši ta šikovná holka s korzetem (kterou jsem znala jedinou za celý svůj život, nosila ho asi rok, pokud si pamatuji) než polovina lidí, která se rozvádí a skončí u psychologa s psychologickými problémy....a ty bolesti zas se stejně dostaví u většiny lidí kolem stejného věku...ono lidské tělo je přírodou konstruováno na cca 30-40 let žití, zbytek jsme si my za posledních 100 let prodloužili k úplně neskutečnu, tak se nedivme, že se pak už od 30 v podstatě rozpadáme, když podle přírody jsme měli být pod drnem.