Já se synem cvičila Vojtovku zhruba rok a troufnu si říct, že negativní následky na jeho psychice to nezanechalo.
A potvrzuji to, co už tu zaznělo v jiných příspěvcích - negativní nastavení rodiče či okolí se do dítěte hodně promítá, resp. tedy aspoň u nás hodně promítalo.Já na něj při cvičení mluvila, většinou jsem mu recitovala nějaké básničky (včetně neuvěřitelných mnou vymyšlených kravin , některé si pamatuju ještě dneska ) a většinou nebrečel, jen občas, když třeba nebyl úplně naladěný. Pokud u cvičení byla tchýně , která měla ve zvyku komentovat, jaký je ubožátko a co ho trápí, tak řval, jak když ho na vidličky berou. Většinou se tchýni "vyhazovala" (resp. se uchylovala za zavřené dveře), ale v létě se to v chatě s jednou místností holt nedalo vyloučit (drsoň, co vyšoupne tchýni na déšť, jsem nebyla .
Pokud se rozhodneš cvičit, tak se vám oběma bude cvičit líp, když se s tím vnitřně srovnáš. A pokud se s tím nesrovná manžel, tak doporučuji, aby u cvičení vůbec nebyl - potřeba tam není a podle mé zkušenosti to omezí přenášení negativních emocí na dítě.