Ahoj, jsem na tom podobně.
Syn dysfatik je nyní v druhé třídě.
Číst se naučil slabikováním, ale byl to běh na dlouhé tratě. Jednotlivé slabiky jsme fixovali kartičkami se slabikou a obrázkem, které měl stále před sebou. Např. ME + obr. melounu, LI + obr.lišky apod. Podle potřeby se pak jednotlivé kartičky přidávaly nebo ubíraly. Kartičky se samohláskou A a U jsme téměř vůbec nepotřebovali, zrovna tak kartičky se souhláskou M, ale třeba kartičku s LI měl k dispozici několik týdnů.
Celé první pololetí jsme trénovali sluchové vnímání bez použití písmen, kdy např. nejprve obloučkem zapisoval počet slabik ve slově (máma - 2 obloučky), pak se nad oblouček přidávala čárka značící dlouhou slabiku, potom pomocí prvních hlásek u obrázků skládal výsledné slovo( Raketa - Aktovka - Kolo = RAK), dále porovnával sluchem 2 slova a barevně zaznamenával(pes - ves) atd... Vyžadovalo to každodenní práci, stálo nás to hodně slz a nervů, ale opravdu se do konce 1. pololetí rozposlouchal. Pak už jsme mohli hrát i slovní fotbal (ale stále ho moc nebaví):)
Kdybys cokoliv potřebovala - radu nebo podporu, tak se klidně ozvi. Já ji taky potřebovala, ačkoliv jsem sama profesionál.