Proč má pořád tolik lidí panický strach, že jim dítě znemožní normální život a přeroste přes hlavu, když mu trochu vyjdou vstříc a nebudou ho na každém kroku dirigovat? Proč má pořád tolik lidí strach, podívat se na některé věci očima dítěte a opustit své zajeté principy, které, do důsledku vzato, nemají jiný smysl než ten, že "jsme zvyklí to tak dělat"?
Já nevidím jako žádné nezdravé otročení dítěti, když rodič na pár let trochu přehodnotí své zvyky a přizpůsobí svůj život malému dítěti.
Jsou věci, které jsou opravdu důlžité, ale jsou i věci, které jsou důležité jen v našich očích a vůbec nic se nestane, když budou jinak. Pohodové dětství za to podle mě docela stojí.