Nepřeháněj, jestli jsi to nečetla, tak do té knížky zkus nahlédnout.

Třeba na mne autorka působí jako vyrovnaná osoba milující a respektující sebe, své děti i okolí. Neumím si představit, že z toho může vylézt něco jiného, než dobrá věc. Taky záleží na tom, jak si čtenář její slova vysvětluje a přijímá. Pravda je, že pokud bys chtěla přijmout její přístup k výchově, nejvíc musíš zamakat na sobě - a to bolí. Všechno začíná u rodiče, težko můžu milovat (myslím bezpodmínečně milovat) a respektovat ostatní, když to nezvládám u sebe. Pak z toho může vylézt paskvil, kdy dítě dostane roli "vedoucího štábu" nebo naopak.