...a k tomu počítači, u nás doma je to výrobní prostředek, takže syn mne viděl od malička furt u PC, na MD jsem nebyla. Takže logicky ho bral jinak než dítě z rodiny, kde je to zábavný element. Od nějakých tří ho obsluhoval samostatně, i když ho zas až tak moc nebavil, měl pár her, které sjížděl pořád dokola, ale asi i díky tomu, že to je pro něj předmět denní potřeby u něj významně dlouho nikdy nevysedával. Není to nic, co by měl za odměnu nebo nějak omezený v přístupu. Televizi má svoji vlastní, já ji k ničemu nepotřebuju - dostal ji od mého bývalého přítele. Dívat se může na co chce, může si vzít cokoli v mé knihovně a na rozdíl od dětí, kterým se v tomhle kladou jistý překážky toho nijak nezneužívá a nemá pocit, že je děsnej lišák, když si vybere na čtení "něco sprostýho". Spíš naopak. To si projel někdy v první třídě a vrátil to zpátky, protože bez toho kouzla zakázanýho ovoce ho to prostě netankuje.