Jj, znám.

Často si vzpomenu na tátu, kterému stačilo říct, že teď to nejde, bez mrknutí oka to vzal. Možná mi to připomenul, když viděl, že už by to šlo a jnic se neděje. Byla jsem mu vděčná a nebyl problém to později udělat. Už tenkrát jsem byla schopná to ocenitjá a říkala si, jak si to musím pamatovat a nedělat to ani svým dětem.
Máma na tom trvala, stejně jsem to na truc neudělala hned a bylo dusno.