Tak v přesně stejné situaci jsem byla před rokem já, jen děti měli 6,5 a 2,5 roku, no a teď se tu batolí ta třetí. Že jsem těhotná mi došlo až v 10tt a opravdu to byl velký šok. Prostřední syn je fakt "dáreček", chybí mu pud sebezáchovy. Měla jsem už od září domluvenou práci, těšila jsem se, navíc by se peníze velmi hodily. No, příroda si dělá co chce. Tak nějak bych se s potratem vnitřně nesrovnala. Je to teď hodně náročné - organizačně, finančně, .... ale nelituju, jsem ráda, že jsme se rozhodli pro třetí.
Když já oznamovala kamarádkám, že budeme mít třetí, jedna se přiznala, že byla na potatu, že by třetí dítko neuživili (jsou na tom podstatně lépe než my), a trošku to se mnou zamávalo. Uvědomila jsem si, že jsem to mohla být i já, kdo zabil/nechal zabít. Peníze pro mě nejsou pádným důvodem k potratu, šla bych jedině v ohrožení života.
Občas nevím, kde mi hlava stojí, jak vše a včas zvládnout - starám se o děti, prababičku, barák, zahradu, ..... přítel chodí domů pozdě a není manuálně zručný, ..... Na druhou stranu děti jsou radost, když se přijdou přitulit, pomazlit, přinesou kyti z vycházky, .... co bych si bez nich počala.
Navíc je spoustu párů, které by děti chtěli a nemůžou mít, případně se mnoho let snaží než přijde výsledek, ....