Ja mam jednu snachu a 3 zete - tedy dcery nejsou vdane, ale maji stejne partnery 10 - 12 let.

Deti maji novy zivot. Rodice v nem maji nove misto a nove role, ne maminka a tatinek, jako byvalo driv, kdyz deti zily ve spolecne domacnosti a bez partneru. Maji plno novych povinnosti a nemaji tolik casu. Podle mne proste nova rodina je na prvnim miste a pak prijde ta puvodni. Nikdo nam deti neodvadi, muzeme jen prehnanou peci a vyzadovanim stejne pozornosti od sebe odpudit. Moje "materske" misto uz neni jednicka, ale postupne poklesavam v dulezitosti, a to je proste jen prirozene. Moje nazory uz nejsou stejne dulezite, jako byly, kdyz diteti byly 3 roky a ja jsem byla nej- nej na svete, a mne proste nezbyva, nez se s tim smirit a novou roli prijmout.
A potom mne budou mit rady jak nove deti v rodine - snachy a zetove - tak nove deti - vnoucat - a dokonce si udrzim lasku svych vlastnich deti.

Snazim se jim do niceho neplest, nedavat jim nevyzadane rady, nevnucovat jim "pomoc" mym jedinecnym zpusobem, maji pravo se spalovat porad dokola tak dlouho, jak jim to vyhovuje, a ja tomu nijak svou "zkusenosti" proste nijak nezabranim. Musi si ty zkusenosti delat sami.

Moje role skoncila tam, kde si moje deti nasly role nove - partnerske a rodicovske. A ja jsem rada, ze mi umoznili role nove a v tech rolich mne prijimaji tak casto, jak maji cas. Ja ho ted mam vic, muzu ho vyuzit pro sebe tak, jak jsem nemohla, kdyz jsem byla porad v jednom kole, a pouzit ho i pro ne, KDYZ MNE O TO POZADAJI. Ne jim knourat na rameni, ze takhle jsem si to nepredstavovala a proc mne nechavaji porad samotnou.