U Apolináře jsem rodila dvakrát (2007 a 2011) a obě zkušenosti v pohodě. U obou porodů jsem mohla mít miminko po porodu u sebe na sále, jak dlouho jsem chtěla, manžel mohl jít na základní ošetření. U obou porodů byla úplně plná porodnice a nebyl pokoj na šestinedělí, poprvé jsem se octla na několik hodin v čekatelském pokoji a podruhé na gynekologii. Tam jsem miminko nemohla mít u sebe, nejsou tam postýlky ani personál. Nebyla jsem ráda, ale důvody chápu a navíc mi bylo řečeno, že za ním můžu kdykoliv na šestinedělí k sestřičkám. To jsem také udělala skoro hned po převozu na pokoj. Byla jsem se podívat několikrát a čekala, až se vzbudí. Pak jsem ho kojila a poté držela určitě více než půl hodiny v náručí, mazlila a pozorovala sestřičky. Nikdo s tím neměl problém, za tímto účelem tam byly dvě nebo tři židle. Občas některé miminko zabrečelo, ale rozhodně větší řev se ozýval z chodby a pokojů maminek. Sedící sestřičky jsem fakt neviděla. Průběžně tam chodili maminky na pupíček, pro dudlíka, na kontrolní kojení. Mezitím sestřičky dělaly papíry a když nějaké miminko brečelo, zklidnily ho hned, jakmile měly volné ruce. Úplně stejně jako já doma, pokud skáču kolem starších nebo mi cosi utíká na plotně taky nepřilítnu hned. O čtyři roky později to probíhalo skoro stejně.
Ono je hezké zdůrazňovat, že dítě má právo být nonstop s matkou, ale zdraví je přednější a nemocnice má omezenou kapacitu lidskou, materiální i finanční. Ale myslím, že pokud je vstřícnost na obou stranách, tak už se dnes dá ve většině případu domluvit. No na blbce můžeme bohužel narazit kdekoliv a kdykoliv.
Jenom pro dokreslení, svoje děti jsem nosila skoro nonstop, spí (spaly) se mmnou v posteli a instiktům a matce přírodě věřím.