Vyrostla jsem s alkoholikem. Uzavřela jsem to jako hotovou věc. Ten to má tak, ten onak. Manžel byl dokonce těžce týrané dítě. Málokdo má ideální podmínky. Vyrovnat se s tím, přestat se vracet výčitkama do minulosti, vzít to jako fakt je těžké, ale opravdu nutné. Život není fér, nebyl a ani nebude. To je jediné ponaučení, co z toho vkládám do svých dětí. Zbylo mi, že nemám ráda alkoholiky a pití neomlouvám a mám na to vycvičený čich. Takže ani dospívajícím synům bych nic z toho netolerovala. Manžel je zas deformován tak, že nenastaví dětem žádné hranice, protože má fóbii z toho, že by "strádaly". Tak holt hranice stavím já .