Kudlo,
tak já nedělám jen tohle, ale to celkem vedlejší.
Ten základní problém je v tom, že jakýkoli vztah ubírá čas na práci a tudíž ad jedna zmenšuje příjmy a ad dvě přináší určité komplikace v tom, co se k tomu váže - různé cesty po republice, promo akce, setkávání se s lidmi, kteří se na těch projektech podílejí atd. A zatím jsem nepoznala nikoho mimo obor, kdo by tohle dokázal přijmout, dokonce i přesto, že od nikoho nečekám, že se na tom bude podílet a nepotřebuju se o tom doma bavit nebo to rozebírat.
Jak jsem psala Ráchel - PB například chtěl, abych psala "svoje věci", ale nepobíral už, že si nemůžu dovolit psát svoje věci, nejsem-li rentiér nebo nemám-li partnera, který se postará o složenky. A to jsem tehdy ještě jezdila do práce, takže jediný čas, kdy jsem teoreticky mohla dělat "svoje věci" bylo večer a to zas vyžadoval, abych se věnovala jemu. Teď můžu psát svoje věci, protože mám veškerý čas jen pro sebe. V tomhle směru to nejde jinak, den není nafukovací.
No a druhá věc je v tom, že nejsem milovník stereotypu, takže jaksi pokládám za běžnou normu neválet se jen doma u televize a ten volný čas s partnerem sdílet i jinde a jinak. Neznamená to, že nejsem ochotná nebo schopná uvařit, uklidit... ale není to pro mne smysl života. To bohužel vzbuzuje v lidech dojem nepatřičného "bohémství", protože většina jich doma u televize sedět chce.
A teď dilema - nebudu nikoho nutit, aby tam neseděl, ale taky tam nebudu denně sedět s ním, protože mne to nebaví. Ta "rozlítaná práce" je součást mého přístupu k životu, mne baví být "někde" a pokud možno pokaždé někde jinde.