Jj, Vendy, já teda tím, že mi v nemocnici našli místo a byla jsem tak daleko, tak jsem domů jela za dvě měsíce jen dvakrát, na propustku.

Sousedce jsem nesla nějaké věci, co jsem už po šestinedělí nepotřebovala, ona byla zrovna těhotná. Když jsem jí řekla, co se děje, tak se opřela o futra a měla jsem pocit, že omdlí na místě.

Ale zase se poznalo, kdo je opravdu kamarád a pomůže.

Kamarádi se nám třeba během prázdnin starali o dcerku, aby si vůbec trochu užila léta. Prarodiče bez jediného slůvka hlídali, co to šlo a dcerka se tehdy hodně přimkla k manželovi.

Buď ráda, že můžeš za malou dojíždět, já se mmusela rozhodnout, jestli mě víc potřebuje ta nedonošená nebo ta čtyřletá doma.