U mně nebyla frustrace z dětství tak velká, ale každopádně obrovskou vzpruhou a posilou v tomto byl můj muž... kterej zalepil všechny díry v sebevědomí a sebepřijetí, co tam před tím byly. A teď už tam prostě nejsou, a dávno to není závislé na tomto konkrétním muži, i bez něj bych už si sebou byla jistá.
Ale taky to asi dost závisí na načasování. Můj muž mne takto "léčil" už od mých -nácti let, co se známe, takže vlastně jsem do dospělosti vstoupila už saturovaná. Když je ženské 35 a má za sebou dvacet let pochybností o sobě samé, tak ta "léčba" už možná nebude mít efekt, protože ty postoje k sobě samé jsou prostě už zažrané.