Myslím si, že děti máme seznámit s životem ohrožujícími riziky a ukázat jim, jak se mají samy chránit. Samozřejmě úměrně věku. Takže spíš než na nošení bačkor budu trvat na čestnosti a pravdomluvnosti. Budu dítě vést k přiznání chyby a aktivnímu řešení problému - např. omluvit se ve škole, že jsem něco zapomněl, nepochopil,..

Synovi je 15 a vůči stresu je odolný. Jako malý byl velice empatický až přecitlivělý. Dnes je hoodně flegmatický, ale před problémy neutíká, je naprosto samostatný a v podstatných věcech je na něj spolehnutí. Když to srovnám se svojí pubertou, tak mu jeho vyrovnanost závidím.
Dceři je 7 a bude asi trochu jiná. To se ještě uvidí.

Podle mě je hlavní nebrat výchovu příliš vážně, poučit se z chyb svých a svých rodičů a snažit se mít nadhled. A hlavně smysl pro humor , ten se mi osvědčil