Ispirována předchozím tématem, známá má klaka 3 roky a kousíček a ten si ho pořád... honí, prostě jako dospělý, sice se trochu před cizími stydí, ale i tak už ve školce se to řešilo... Na návštěvě, když se dívá na pohádku, prostě je pořád při chuti, když ví že ho sledujeme a známá ho upozorňuje, že toto ne, to se dělá v postýlce sám a ne před lidmi, tak je schopný si nenápadně lehnout na břicho, dát pod sebe ruku a zase... Kamarádka to bere sportovně, já to s ní řešit nemám potřebu, jen by mě zajímal váš názor.

Je to normální?
Čím by to tak mohlo být?
Jak do toho výchovně zasahovat?