No to trochu překrucuješ, co píšu. Nikdo by neřekl "máte smolíka" a nikdo by nic nepřerušoval. Taky mají děti nějaká spoření atp.
Za sebe - na studium peníze nebyly. Brácha byl ležák, tehdy ještě bez nějakého příjmu, druhý brácha na učňáku, máma samoživitelka. Pochopila jsem, že studium plánovat nemohu. Zase jsem ale během svého života poznala věci, které bych možná nepoznala, kdybych šla hned po střední na VŠ. Pracovala jsem ve skvělém týmu lidí, nasbírala spoustu zkušeností, cestovala, žila dva a půl roku v zahraničí, naučila se jazyk. Dělala jsem leccos a vše se mi zúročilo, nemám problém najít práci a to v různých oborech (i s dětma).
Není jen jedna správná cesta. Život je variabilní.