Řešila jsem něco velmi podobného letos v září. Já (37) a manžel (57) jsme si z dovolené přivezli nečekaný suvenýr v podobě těhotenství. Byli jsme z toho oba mírně řečeno mimo. Doma máme děvčata 12 a 4 roky.
Manžel je velmi psychicky i fyzicky zdatný, ale další dítě prostě už nechtěl. Já jsem byla rozhodnutá, že pokud bude těhotenství "bez srdíčka", půjdu na interrupci. V opačném případě i za cenu toho, že budu prostě jen doufat, že se s tím muž srovná, si dítě nechám.

Naštěstí se to vyřešilo samo, ještě před návštěvou doktorky jsem začala krvácet a na utz diagnostikovali těhotenství jako zamlklé.
Děkuju za to, že jsem nemusela stát před největší prohrou svého života, protože sama netuším, jak bych v sobě případnou interrupci zpracovala.
Teď si skutečně říkám, že bych do toho nešla. A to si myslím, že se máme relativně dobře. Nemáme dluhy ani hypotéku, manžel má nadstandardní plat. Přesto jde prostě za nějakých 6 let do důchodu a sil a financí přibývat nebude.