Oslíku, chápu tvoje obavy, mě se stalo to samé, cca před rokem, právě končím šestinedělí. Můj muž sice je o dost mladší, než ten tvůj, ale zase není nějak extra dobrý otec, fakt už jsem děti neplánovala a byl to šok, těhotesntví už jsem nechtěla prožívat..., manžel bez práce. Jenže života si vážím, nedokázala bych jít na interupci, ikdyž by to bylo hodně pohodlné.
Teď jsem šla do práce 14 dní po porodu, M je na mateřské - já hodně pracuju z domova, tak to jde. Malá je zlatá a já si jí hodně užívám, je k sežrání.
Kdybys byla v situaci, že se dítě můžeš naplánovat, pak souhalsím, že v zájmu dítěte, lepší mladý, bohatý a zdravý rodič, ale ty už tolik na výběr nemáš, ikdyž pro někoho je interupce jen malý zákrok, sama cítíš, že u tebe to tak není.
I sama píšeš, že dlouho se nedařily první děti - brala bych to jako požehnání....
Nějaká rizika má budoucnost vždycky, na nás je, jak naložíme s tím co máme (a to by mělo být to nejlepší).