Takže po svých zkušenostech - probírala jsem to se synem, zkoušela jsem třídní a že se nic neděje, ředitelku, ta to zhoršila, následovala nezávislá psycholožka.
Byla to chyba - první jsem měla jít za nezávislou psycholožkou, kde se to vše mělo probírat se synem - jak ze strany psycholožky, tak z mé strany - a teprve pak se zařídit podle situace. Ale já to v dobré víře, že se to dořeší, otočila. Každopádně - na začátku by syn přesvědčen, že za vše si může sám /neboť mu to rvala do hlavy učitelka/, že měl mlčet, protože nás rodiče trápí /opět moudra od učitelky/ a že to prostě musí vydržet. Odmítal možnost odejít ze školy. Kupodivu po návštěvě psycholožky nastal obrat - neřekl, že chce odejít, ale když nastal první konflikt, pak ihned vyjádřil přání jít jinam - pochopil konečně, že jiná cesta není, i když si přál něco jiného.