Pokud selžou oficiální cesty, myslím, že pohovor s holčinou nemůže nic moc zkazit oproti nynějšímu stavu. Chce to jen sebejistě stát za svým dítětem, žádné obviňování, žádné scénky.
Můj rozhovor s chlapcem, co slovně napadal mého mladšího syna, ničil mu pomůcky ap. se odehrál kousek od školy před zraky dalších spolužáků(a zpovzdálí sledující dospělé kamarádky), já si dávala zatraceně pozor, abych se chlapci fyzicky moc nepřiblížila(a tím pádem nemohl tvrdit, že jsem ho napadla nebo zastrašovala).
Já:"Ty máš prý nějaký problém s naším M.?"
P:"Ne, nemám."
Já:"To jsem fakt ráda. Ale on má problém s tebou - nadáváš mu, posmíváš se mu, shazuješ mu penál, bereš a ničíš mu pomůcky."
P. kouká do země a neví, co říct.
Já:" Hele, jestli se ještě jednou od kohokoliv dozvím(tahle formulace je tam proto, aby si hajzlík nemyslel, že stačí zastrašit syna, aby si doma nestěžoval. Mluví se mnou i spolužáci mých dětí a ledacos se dozvím od nich a všechny hajzlík zastrašit nemůže.), že našemu M. děláš něco, co se mu nelíbí, budeš mít velkej problém se mnou. Jasný? Nevšímej si ho, nech ho na pokoji a všechno bude v pořádku."

Od té doby je klid. Jednak tomu partička kamarádů agresora přihlížela, jednak si to mezi sebou poví.