http://marge.uochb.cas.cz/~jungwirt/paper140.pdf


Voda, samá voda
Pavel Jungwirth
Ústav organické chemie a biochemie, Akademie věd České republiky a Centrum pro
biomolekuly a komplexní molekulové systémy, Flemingovo nám. 2, 16610 Praha 6,
tel.: 220410314, FAX: 220410320, e-mail: pavel.jungwirth@uochb.cas.cz,
http://www.molecular.cz/~jungwirt



------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další velmi rozšířený mýtus se týká paměti vody. V roce 1988 vyšel v Nature
článek, který ukazoval, že krevní buňky reagovaly na protilátky i v roztocích, které
byly extrémně zředěné.
8
Dokonce tak, že pravděpodobnost nalezení ve zkumavce byť
jen jediné molekuly protilátky se prakticky rovnala nule. Z toho autoři usoudili, že
voda si musí pamatovat na molekuly rozpuštěné látky, které v ní před zředěním byly a
jakýmsi způsobem se do ní otiskly. Tyto výsledky se však později nepodařilo
zreprodukovat dokonce ani v laboratoři autorů. Navíc spektroskopické studie
s použitím ultrarychlých laserových pulzů přesvědčivě ukázaly, že díky termálnímu
pohybu molekul vody je jejich „paměť“ je extrémně krátkodobá a nepřesahuje zlomek
miliardtiny sekundy.
9
Přesto v lidové fantazii živené nejrůznějšími šarlatány žije voda
s dlouhodobou pamětí dál pod nejrůznějšími, často komerčními názvy.