Děti jsme vždy nechávali jít spát, kdy chtěly. Do těch 6 let si večer v klidu hrály, poslouchaly hudbu, nebo i usínaly u pohádek. Od začátku školy jsme měly dohodu, že budou chodit spávat v deset, to nám vydrželo tak rok. Myslím, že ani jedno z dětí nebylo tak po desátém roce v posteli před půlnocí. My jsme s manželem stejní, takže večer jsme se nějak nerušily. A sama mám svoji nespavost ráda, vždy jsem toho hrozně moc stíhala, měla jsem mnohem víc času na učení i na zábavu. Neboj do budoucna je to mnohem lepší varianta, než kdyby měly nadměrnou potřebu spánku.