Já nerozumím tomu, jak někdo "dlouhodobě zadaný" může přemýšlet o tom, jestli má mít vážný vztah s někým jiným. Samozřejmě jsme lidé různí - já osobně to mám tak, že buď jsem šťastně zadaná, a pak mě nikdo jiný nezajímá, nebo nejsem šťastně zadaná (když v tom nejsou děti, není o čem uvažovat), a jdu od toho. Udržovat vztah jen pro jistotu, abych nezůstala na ocet, kdyby se nenaskytl někdo "lepší", mi připadá nefér k tomu druhému, a navíc podle mě stejně předznamenává nedobrou budoucnost takového vztahu.
Takže já bych si nejdřív ujasnila, jestli chci zůstat se svým partnerem, a pak teprve bych uvažovala o někom jiném.