Já jsem prostě vědomě rezignovala na perfektní domácnost. Něco málo jsem stihla, když syn spal, jinak jsem se věnovala jemu. A v tom věku tvé holčičky to bylo naprosto stejné - jít do obchodu a zpět bylo na 3 hodiny, tj. půldne pryč a navařeno buď bylo z předešlého dne, nebo jsme si dali nějakou rychlovku (ohřát skleničku trvalo 2 min.) či studený oběd (na to se taky neumírá ).
Stejně tak domácí práce - když jsem je dělala se synem, trvalo to desetkrát tak dlouho a výsledek nejistý, ale ta synova radost, že se mohl podílet a pracovat se mnou, byla nádherná. Navíc je to výchovné a syn dodnes rád a hodně pomáhá.
Pokud jde o návštěvy, tak já mám výhradně návštěvy předem hlášené, takže úklid předem podle plánu (syn třeba s tatínkem). A pokud vím, domácnosti ostatních maminek taky nebyly úplně 100%ní.
Já jsem si vždycky říkala, že žehlit můžu kdykoli, ale takhle krásně malé to dítě bude jen chvíli. Ale je fakt, že občas mi to taky přerůstalo přes hlavu a ex byl pedant, tak dost prudil, když nebylo všechno perfektní. Ale to se časem zapomene.