Na RD jsem sice nebyla, ale čím déle tady čtu podobné příspěvky, tím víc si uvědomuju, že mám vlastně velmi šťastnou povahu.
Všechny tyhle věci mi byly vždycky úplně jedno.
Nikdy jsem nežehlila, nic jsem nevyvařovala ani nepřevařovala, kolem nikoho jsem neskákala a dělala všechno tak, aby s tím bylo co nejmíň práce. Takže když syn přešel na UM, večer před spaním jsem nasypala do lahvičky prášek, uvařila vodu, nalila ji do termosky a oboje postavila k posteli. Když se večer probudil, sáhla jsem po termosce, nalila vodu do lahvičky, protřepala, podala mu ji a spala dál.
Když chce být někdo supermatka, superuklízečka a já nevím co všechno, je to jeho rozhodnutí, ale neměl by se pak divit, že bude padat na hubu.