Garpe,
ty mi nerozumíš.
Mně chybí ten samý člověk. Ten, se kterým jsme se smáli nebo drželi za ruce při sledování filmu, ale ten člověk není, protože se rozhodl odejít. Sice neumřel, ale na věci, že tu není, to nic nezmění.
Jenže tohle patří jemu, není to nic, co bych chtěla od JINÝHO člověka.
A druhá věc je ta, že po jeho odchodu prostě už nevěřím na to, že by mi tohle chtěl dát někdo jiný a proto bych chtěla ty debilní a nedůležitý "důkazy" toho, že to myslí vážně.
Od toho člověka, který mi chybí, bych nic takovýho nechtěla a ani nečekala. Od toho by mi úplně stačilo, kdyby napsal nebo zavolal, že mu chybím a chtěl by mne vidět.