Ellí, tak bych si možná sáhla do svědomí, jak je ve skutečnosti na tom ta holka a jak jsi na tom ve skutečnosti byla v jejím věku ty.
Doopravdy, ne jednorázové uskromnění na jedné straně typu, že jíš při studiu lučinu a špagety, abys měla večer na víno.

Mám dojem, že jsi tu nesčetněkrát psala, že ti i v dospělosti pomáhal nebo i pomáhá biologický otec.
Vystudovala jsi taky zřejmě ne ve vlastní režii, i když nějaké menší brigádky tu byly.
Ráda si dopřeješ, i když dopřávání má v tvé podobě podobu bio stravy, na kterou ve skutečnosti nemáte moc příjmy.
Ale jistě se nezříkáš toho, když ti třeba otec i dneska přilepší.
Dost jsi jako mladší cestovala.


Teď si představ, že někdo měl tu smůlu, že se narodil v rodině, kde vyrůstá s celoživotním pocitem, že si nic nemůže dopřát. Že není na lepší oblečení, že není kulturní vyžití, že neprocestuje svět jako dřív ty. Že studovat asi nebude ani v době, kdy studuje každý druhý nijak chytrý, ale půjde dělat servírku, protože je mu naznačeno, že musí co nejdřív sám vydělávat své money.

Myslíš, že takový člověk vyrůstá normálně? Chápu, že když vlastně nikdy nic neměla a teď ještě svoji situaci dorazila mimomanželským dítětem a nebude mít už vůbec nic, že chce zažít alespoň zlomek toho, že si může něco dopřát za pár šupů - i kdyby to něco byly cigarety, protože zaplatit si zájezd za porodné je asi mimo, když má mimino.

Lidi, co od života dost dostali, třeba za cenu toho, že se rodiče uskromnili, aby jim mohli dopřát a děti, co vyrůstaly s celoživotním pocitem, že jsou socky, to je opravdu jiný svět. Ta druhá kategorie ani nějak nevěří, že se ze své situace může nějak dostat a vylepšit jí. Kdyby ano, tak jí mohlo napadnout najít si slušně vydělávajícího muže a byla by na tom líp.


Co udělala je blbost, na druhé straně kdyby měla v rukou několik stovek tisíc, to by jí mohlo výrazně pomoct, dvacet tisíc je opravdu - buď poplatím dluhy a budu zase na nule, nebo nepoplatím, ale naposledy si užiju, protože žádné užívání už se konat nebude.
Blbost, ale lidsky pochopitelné.