Staršímu dítěti je 6 let, mladšímu 1 rok. Byla jsem nemocná a sama na děti, potřebovala jsem aby mi starší dala pokoj a nechala mě maximálně odpočívat a pomáhala mi. ALe chovala se ošklivě, když jsem ji poprosila jestli by mladšího sourozence nakrmila, řekla,že ne a odešla do pokoje. Po chvíli se dožadovala puštění pohádky, x-boxu a "otravovala" celé odpoledne. Snažila jsem se jí vysvětlit,že mám co dělat se udržet na nohou a že potřebuju aby mi pomáhala a ne se starala o své hraní. Připodobnila jsem ji to k péči,kterou jsem poskytla já ji,když byla před pár dny nemocná. Ale ofrňovala nos, byla dotčená a prohlašovala takové věci,že jsem hrozná matka a že se se mnou nebude bavit.

Starší je osobité dítě, to víme už od narození, řešili jsme to i v PPP a psycholožka mi řekla,že se s tím máme smířit,že je prostě jaká je.

Ale co s tím,jak v ní vzbudit nějaké soucítění, toleranci, nesobeckost...

I k ostatním dětem se chová spíš nadřazeně, manipulativně, agresivně, má tendence děti pošťuchovat, nabádat k lumpárnám. A přitom když to na ni přijde, dokáže být extrémně přecitlivělá a lítostivá.
Vůbec se mi to nelíbí.
Chtěla bych v ní vzbudit nějaké sociální cítění a naučit ji ohleduplnému chování. Ale jak?

K mladšímu sourozenci se chová celkem hezky i když samozřejmě ideál to není.

Ještě dám příklad, ukázala jsem jí fotku malého afrického chlapečka jak je podviživený, hladový, nemocný. Řekla jsem jí,že ona ofrňuje na jídlem a jsou děti,které třeba týden nevidí jediné sousto. Vehnalo jí to slzy do očí. Odvrátila hlavu, zacpala si uši a běda jak jí tu fotku připomenu. Utíká pryč, nechce slyšet ani slovo a nadává,že jsem hrozná.