že je šestiletá tak trochu sobec, to asi je. Ale ukaž mi jiné šestileté dítě plné altruismu které je takové samo od sebe..... dětem je jistý egocentrismus jaksi vlastní z podstaty "přežití". To, že nejsou středobodem vesmíru se musí naučit.
A promiň, nátlak s fotkou afričánka by byl moc i na mě. Jako když se na to dítě samo zeptá, tak určitě odpovím, ale ne že mu to budu nosit pod nos se slovy jak je nevděčný, že co by za to dali jiní .....
Souhlasím s příspěvky které psaly, že s takovýmhle vysvětlováním je fajn začít "jen tak", v situacích které nepotřebují okamžité řešení, jen si prostě povídáte o tom co děti zaujme -
rozdělila bych to na tři oblasti:
a) všímat si lidí:
- první je samozřejmě rodina a vztahy v ní - že se máte rádi navzájem, že si pomáháte vy rodiče a proč (tatínek pracuje aby bylo za co bydlet, vařit, nakupovat, maminka se stará o malého sourozence, takže nemůže do práce, ale to neznamená že nemá nic - tatínek se s ní dělí a ona zase dělá věci doma, zábavu máte spolu všichni atd...)
- vidí starou babičku o holi jak těžce jde, tak jaké to je když je někdo starý (a že byl taky někdy mladý - na to pozorování jsou ideální praprarodiče), vidí člověka na vozíku tak proč, co se mu asi stalo, že něco sice nemůže ale spoustu věcí může když k tomu má podmínky, pokud je nějaké "nestandardní" dítko v kolektivu - proč je asi takové, že by bylo asi radši jako ostatní ale je tu nemoc či jiná věc která mu to neumožňuje atd atd atd.
Dětinkám to v hlavě šrotuje, nemysli si. Prostě jen dát podnět, oni si to přelouskají, pak se zase doptají na pár dalších věcí a pak jim to bude postupně docvakávat.
b) všímat si zvířat:
on ten kontakt se zvířaty je podle mě v tomhle emocionálnu a nesobeckosti důležitý, sami třeba žádné zvíře doma nemáme, ale babičky mají kočky a psy - tam to okouknou co si k zvířeti smí/nesmí dovolit, jezdili jsme ke kamarádce na koně a ta měla i ovce, králíky, slepice atd., fakt to pro moje děti byl zážitek když si mohly pohladit čerstvě narozené jehňátko a viděly ho jak pije od mámy, když so mohly vzít králíčky nebo kuřátka do rukou - to je tak nesdělitelné, žádná knížka ani film to nenahradí, tu hebkost, ten pocit zranitelnosti a cítit že mají něco živého v rukou.... Taky si říkáme s dětmi pořád dokola - že je hezké mít takové a takové zvířátko, a co asi jí, co asi všechno potřebuje, jak se mu to musí poskytnout, a jestli je spokojené takhle nebo by bylo lepší aby nebylo v zajetí (např. papoušek by tu v ČR asi nepřežil, ale zavírat sojku do klece jen kvůli hezkému peří ...., nebo mít koníka když mám jen malinkatou zahrádku.... pak přijde syn s tím, jak velké by bylo potřeba akvárko kdyby chtěl mít doma velrybu a vysvětlujem si o tom jak moc místa asi potřebuje velryba a jestli by jí stačilo kdyby se nemohla ani otočit.... oni k tomu dojdou sami).
c) zapojit se do každodenních činností:
- hlavně NECHAT děti něco dělat (zpočátku tak ty 4-5 let mají FAKT zájem, i když to moc neumí, ale pokud je začneme odhánět, zvyknou si na to že se nemají vnucovat a najdou si svou zábavu a pak je přitáhnout zpátky je těžké), a hlavně chválit, chválit - a nejen rodiče děti, ale i rodič rodiče a vést k tomu i ty děti (aby uměly pochválit maminku/tatínka že něco dobrého uvařili, že jim něco vyrobili-zařídili-sehnali....... protože to není samo sebou mávnutím kouzelného proutku).